vzdy ked nieco konci, nieco ine zacina..

prave teraz konci leto. zacina jesen, moje najoblubenejsie obdobie v roku. plne farieb, ticha, sustiaceho listia pod nohami v parku, harmonie, zaciatkov.. a pre mna aj predsavzati (ano, nam vecnym studentom rok zacina prave v septembri ;) :) tento rok mam jedno velke predsavzatie. nevzdat sa. po celom tom bojovnom lete mam konecne celkom stabilnu strechu nad hlavou, vybavene zapisy do skoly, vytlaceny planovaci kalendar.. takze momentalne relaxujem. stretavam sa s ludmi, ktori moj zivot vo vsetkych smeroch nesmierne obohacuju, citam, prechadzam sa, rozmyslam, hodnotim uplynule obdobie.. a popri tom vsetkom planujem :) ano, ja.. a tak som si zostavila moj vlastny planovaci kalendar a pomaly sa pripravujem na boj.. nie na boj v pravom slova zmysle, kde sa taktizuje a siaha k pouzitiu zbrani.. pustam sa do boja bez zbrani, kde cielom by mal byt mier. jesenny klud v mojej dusi a vyhra v podobe zdolania prekazok, ktorym som sa doteraz nedokazala pozriet do oci.. (deadline mam 24.decembra, tak uvidime co sa dovtedy zmeni..) drzte mi palce.. a ak mate nejakeho strasiaka, ktoremu sa bojite pozriet do oci, odhodlajte sa. za pokus nic nedate a mozno zistite, ze vas strasiak je lahko zdolatelny. mozno nie. kazdopadne aspon ste sa odvazili nazriet do svojej duse. pretoze aj samotna cesta moze byt cielom.. a pre vas, ktori si neviete zvyknut na ochladenie na momenalnych 8.3 stupna a radi by ste sa trochu zohriali, pridite ku mne. na cajik (aktualne zasoby 43druhov ;), na vrucne objatie, na nocny pokec a denne rozjimanie.. alebo sa stretneme na Skaparty v SubClube, v sobotu 20.9. (posledna moznost vyrazit si z kopyta a poriadne sa odviazat pred serioznym nastupom do skoly:) viac info tu

a kedze toto je len a len moj priestor na nete, chcem podakovat vsetkym vam.. Sujovi za dokoncenie videa 4depresie (trvalo to 4roky, ale cakanie sa vyplatilo ;) - pre tych, co to este nevideli, nakuknite (a berte vsetko s rezervou.. autenticke spomienky s primesou jesennej melancholie..
Janke a Faceovi za pozvanie na svadbu, ktora zmenila moj pohlad na taketo udalosti, Tanicke za to, ze je vzdy niekde okolo mna, Maji zato, ze mi kazdy den otvara oci a nuti ma pozriet sa do zrkadla svojej duse.. a zivotu napriklad za vsetky vyzvy, ktore predomna postavil. ja sa nevzdam, prave naopak..-
a pre tych, co sa neradi vzdavaju, kludne si stiahnite moj planovaci kalendar a podme bojovat spolu. so vzitymi pravdami a predstavami, s neistymi zaciatkami, so slamenymi strasiakmi a nocnymi morami.. so vsetkym, co vas trapi alebo desi, aby sme si v ten ozajstny zaciatok roka mohli povedat, ze sme o nieco starsi, mudrejsi, skusenejsi, dospelejsi.. a silnejsi.

(planovaci kalendar na stiahnutie bude tu; az mi niekto z vas poradi ako odovzdavat dokumenty bloggeru :)

..mi to neda - takze tu mate krasnu, stastnu a zalubenu nevestu - exkluzivne foto z druhej ruky ;)Janulka, ked budes vediet ako sa to definitivne volas, nezabudni mi dat vediet ;) apropo este mam pre vas jedno prekvapenie - posvadobny darcek; bude coskoro, uz sa na nom pracuje;) :)

nádherná noc a iné básne..

"Nádherná noc

pozná se velmi jednoduše
(návod pro amatéry)
vezmeš jednu ženu
přidáš dva litry vína
zaženeš kamarády
pomiluješ se
vstaneš
otevřeš okno
a koukáš do tmy"

(Marián Palla, Kdyby byl krtek velkej jako prase, Petrov 1997, s. 117)

..a tak pozeram do tmy uz peknych par hodin, bez vina, bez priatelov, bez pocitov,.. bez seba..
minam ludi odchadzajucich do prace, ludi zobudzajucich sa, ludi nervoznych, ludi unavenych, ludi nahliacich sa nikam.. a necitim nic.. len prazdno a neznamy pocit zvlastneho kludu.

"Vzduchovka

leželi jsme v posteli a stříleli do okna
- bylo léto
na zimu to zasklíš?
zeptala se
jistě
odpovědel jsem
a věřil tomu tak dlouho
než mi došlo
že to maximálně tak zalepím papírem
a to ještě jen tehdy
když bude se mnou"

(Palla, s. 132)

..a tak uz miliontykrat znova zatvaram tu istu krabicu plnu spomienok a snazim sa ich zatlacit co najdalej.. aby nevykukali, neobjavovali sa, nevytrcali, nepripominali sa.. a ked uz ich nevidno, nepocut, necitit, rozlepim krabicu a necham ich vyskocit z nej priamo predomna.. vsetko sa opakuje a ja neviem prestat.. a tak len pozeram sama na seba v tom desivom tichu a myslou mi opat preblysne ta ista basen..

"..kdybych mohl lovit tuleně

tak bych vzal peřinu

a jak by byli od krve

a koukali z posledních sil do slunce

tak bych je přikryl.."

(Palla, s. 97)